Zábrdovický klášter

Po velkorysém obdarování nově vznikajícího kláštera premonstrátů v Zábrdovicích Lvem z Klobouk a jeho oběma manželkami Rejčkou a Žofií se zábrdovští konventuálové stali druhými majiteli klobouckého panství a statku.

Víme, že na samém počátku 13. století byl klášter ještě ve stavu zrodu. Podle několika dochovaných listin, které však jsou středověkými falzy, i když je jejich obsah považován za platný, získal klášter do svého držení kromě Klobouk vsi Borkovany, Čenkovice, Diváky, Přestavlky, Kámen (Kamenec?), Hostěrádky (Velké), Bohumilice, Jezero a Částkovice. Historikové z kláštera napočítali v druhé polovině 17. století, že v majetku kláštera bylo na jeho počátku jedno městečko (Klobouky) a 47 vsí. Převážná část zde jmenovaných osad z různých důvodů zanikla a s některými se klášter musel rozloučit a prodat je do rukou jiných majitelů, neboť se v důsledku budování klášterních objektů dostal do hospodářských problémů a dluhů.

Klobouky jako centrum zdejšího majetku kláštera získaly 18. června 1298 od Václava II. statut trhové vsi s právem týdenního trhu a byly podřízeny po stránce právní přímo klášteru, nikoliv zemskému právu, což bylo pro klášter i Klobouky významné privilegium.

Zábrdovští konventuálové zřejmě počítali s rozvojem městečka na významné obchodní cestě zvané Česká cesta směrem k městskému statutu. Proto nechali vybudovat nové rozsáhlé tržní místo v prostorách dnešního náměstí i s plochou dnes zastavěnou objekty střední školy až po ulici Brněnskou o rozloze 2,16 ha. Pro zmíněné hospodářské problémy k tomu však již nedošlo. Do jeho osudu zasáhly jak války husitské a na téměř celé 15. století předání klobouckého panství do zástavy pánům z Doubravice, tak i válka třicetiletá, kdy došlo k zpustnutí čtvrtiny půdy orné a tří čtvrtin rozlohy vinic v Kloboukách a počet osedlého obyvatelstva poklesl ze 150 na 76, tj. 50,67 % rodin držitelů půdy.

Kloboucký statek se postupně zmenšil natolik, že zahrnoval pouze městečko Klobouky a vsi Borkovany a Bohumilice. Po zrušení kláštera Josefem II., ke kterému došlo 28. července 1784, statek přešel do rukou tzv. Náboženského fondu, který měl za úkol majetek zrušených církevních institucí spravovat a postupně rozprodat.

Prameny:

BUKOVANSKÝ, Karel Jaromír 1909: Klobucký okres. Vlastivěda moravská, II. Místopis. Brno: Musejní spolek v Brně.
DOSTÁL, Bořivoj a kol. 1969: Klobouky u Brna. Minulost a současnost. Mikulov: Okresní archiv.
VRBAS, Jakub 1999: Pohledy do minulosti Klobouk. DVOŘÁKOVÁ, Hana – KORDIOVSKÝ, Emil (eds.). Mikulov: Státní archiv Břeclav; Brno: Muzejní a vlastivědná společnost.
HOSÁK, Ladislav 1935: Panství kloboucké a statek Šitbořice. In HOSÁK, L. Historický místopis Země moravskoslezské. Díl 3, Brněnský kraj. Praha: Společnost přátel starožitností československých, s. 270–271.
KORDIOVSKÝ, Emil (ed.) 1998: Klobouky u Brna. Město, dějiny, krajina a lidé. Mikulov: Státní okresní archiv; Brno: Muzejní a vlastivědná společnost.
MÜLLER, Tomáš 2016: Hospodářské dějiny kláštera premonstrátů v Brně – Zábrdovicích ve 14. a 15. století. Magisterská diplomová práce. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. [online] [cit. 8.2. 2019]. Dostupné z: <https://is.muni.cz/th/ew1ns//>.

Obsah galerie:

1 Listina Přemysla Otakara I., kterou potvrzuje statky a práva zábrdovického kláštera darované klášteru svým bratrem Vladislavem a komorníkem brněnským Lvem z Klobouk. [1210] Středověké falzum. MZA v Brně, E 59 – Premonstráti Zábrdovice, inv. č. 2.
2-5 Zábrdovický klášter na starých vedutách 18. stol. ze sbírek Archivu města Brna, fond U 25, Sbírka grafik, kreseb a reprotisků, signatura III/2/55, 80, 86 a 108.