Skip to content Skip to sidebar Skip to footer
Květen – říjen | úterý až neděle 9:00 – 17:00
Zámecká 8, Klobouky u Brna
Květen – říjen    |    úterý až neděle 9:00 – 17:00
Zámecká 8, Klobouky u Brna

Trhy/jarmarky a tarmarky

„Haž bode v Klobócích jarmak, kopíme ti…“
Týdenní trhy se v městečku uskutečňovaly ve středu, postupem doby byly přeloženy na pondělí. Kromě týdenních trhů se zde realizovaly ještě výroční trhy, kterým se v místním dialektu říkalo výkladní a dobytčí. Výroční trhy se ustálily v těchto termínech: první se uskutečnil druhé pondělí v postní době, druhý v pondělí po sv. Trojici, třetí v pondělí po sv. Vavřinci [10. srpna], čtvrtý v pondělí po sv. Václavu [28. září], pátý v pondělí po sv. Barboře [5. prosince]. Následující den, tedy v úterý, bývaly dobytčí tarmarky. Zatímco na týdenní trhy přicházeli většinou místní prodejci a nakupující, tak na výroční a dobytčí trhy putovali lidé i ze vzdálenějších oblastí, někdy i z Uher.

Výroční trhy nabízely pestrou škálu produktů: od sladkostí, přes keramiku, oděvní doplňky, textil, domácí zvířata, dřevěné nářadí a náčiní, svaté obrázky, proutěné zboží, skleněné nádoby, až po kvašené okurky či párky. Nechyběli ani podomní obchodníci jako dráteníci, prodejci s keramikou, kteří přicházeli z Uher, nebo prodejci zvaní bosňáci, prodávající zrcátka, hřebínky, šle a další galanterii. Dějištěm klobouckých týdenních a výročních trhů bylo náměstí uprostřed obce. Nakoupené zboží se odnášelo na vozy. Kupující, kteří přišli pěší, je nosili v krosnách či v nůších. Po dobrém prodeji či koupi bylo zvykem zboží dobře zapít. Hostince v Kloboukách byly plné. Všichni se těšili na párky, guláš a pivo. Mnohdy se stalo, že trhovec všechny utržené peníze propil v nedalekém šenku. Někdy to mívalo i fatální následky. Příkladem nám může být vzpomínka Václava Špačka: „Dne 21. února 1876 zas zmrzl Tomáš Adam. U mosta jak se ide do Bohumělic šél z Dambořic z jarmaku a tam dusledkem kořalky zmrzl.“

Dobytčí trhy se odehrávaly u klobouckého mlýna na začátku obce [Bahnerův mlýn], kde bylo vhodné a dostatečně velké místo pro dobytek. Trhovci zde nabízeli především vepře a jiný drobný dobytek. Prodej koní se uskutečňoval v Hustopečích. Na jarmarku se mohl prodávat dobytek jen s dobytčím pasem. V pase bylo zapsáno, zda je dobytek zdravý. Kontroly těchto pasů probíhaly u vchodu na tržiště a prováděl je zvěrolékař. Na trzích kromě řezníků, hospodářů, formanů, nakupovali a prodávali i handlíři. Jednalo se o obchodníky s dobytkem, kteří skupovali po vesnicích dobytek a koně. Následně je prodávali na dobytčím trhu nebo různým zájemcům. Handlíři patřili k zámožnější části vesnických obyvatel. Často mívali špatnou pověst, jelikož používali podvodné praktiky, aby zvýšili cenu prodávaného dobytka. V Kloboukách působilo několik handlířů, kteří kupovali dobytek především v Uhrách. Dochovalo se nám několik příběhů z handlování s dobytkem v Uhrách, které sepsal Václav Špaček:

„Handlíři s dobetkem“
„Kdo začál před padesátí rukama z dobetkem handlet ten zbohatl a dobře si stojí, proto že na volách se móc vedělalo – na každé trh dobetčí šle do Hoher [Uher], tam laceno kópile – duma se to trocho vekrmilo a došle ledí z hor a v klobócích nakópile, a pak do dvoru panskéch vole na váho prodávale a tak furt handlele – dáňko platile z peněz co vedělale a nemosele z dumo vobělí veprodat. Jenom že každé handlíř jestle není zloděj, tož je cigán a věřet nemůže se žádnýmo – to juž kdo je vtem řádě, dávno dušo svó v dobetko čertoví prodál.“

„Poslóchete co mí se přehodilo také tam v Hohrách [v Uhrách]. Jednó také se nás zešlo pět a tak sme se vepravile a chcele sme hit do Senice, to je sakramensko daleko – Juž sme bele daleko v Hohrách, tade se vobhlídnem a vidíme jak za nama jede kdose na kuňo, meslele sme že jede také na jermak – za chvílo nás dohonál a me právě sme šle do kupečka hlubokó cestó chlapisko dojel po volách vedlí té hloboké ceste, z dělál z ramena flento a pořáčel nám: každý dajte deset rýnských na zem a můžete jit dál, a kdo nedá tak ho zastrelím – tož co sme mělo dělat, zastřelí jedneho a hojede – a me sme bránit se nemuhle, třeba nás belo pět, tak sme peníze složele na zem, a šle dál a von počkál haž sme bele dál, potom skočel z kuňa, zebrál peníze a sedl na kuňa a letěl jako fták – to bél mrzoté kósek.“

Z rukopisného záznamu Václava Špačka: Handlíři s dobetkem. Zvukový záznam nahrál Josef Špaček, text namluvil Jiří Merlíček.

 

Městské muzeum Klobouky u Brna
Zámecká 8, Klobouky u Brna 691 72
muzeum@kloboukyubrna.cz
+420 132 456 789