Skip to content Skip to sidebar Skip to footer
Květen – říjen | úterý až neděle 9:00 – 17:00
Zámecká 8, Klobouky u Brna
Květen – říjen    |    úterý až neděle 9:00 – 17:00
Zámecká 8, Klobouky u Brna

Česká cesta a Klobouky u Brna

Komunikace, vedoucí od zemské hranice mezi Moravou a Slovenskem, má zřejmě pravěké kořeny. Vzhledem k našemu tématu nás zajímá její časně středověký počátek a další průběh a její využívání v době historické. Cesta, známá ve středověku jako Via Bohemia, Česká cesta (někdy také pojmenovávaná na moravské straně jako Uherská cesta), směřovala obecně od uherského Budína přes Brno do Prahy. V námi sledovaném úseku procházela ze slovenské strany od Senice přes Skalici, Holíč a Kopčany nejprve na mikulčické velkomoravské hradiště (dokladem je na slovenské straně stojící kostel sv. Margity Antiochijské, který jako součást mikulčické velkomoravské aglomerace umožňoval propojení s hradištěm nepochybně brodem přes Moravu) a pak dále do vnitrozemí. Podle některých badatelů směřovala jedna její větev přes Čejč a Klobouky na Brno.

Po zániku mikulčického velkomoravského centra zřejmě došlo k posunu této obchodní cesty směrem k severu od Skalice a Holíče přes řeku Moravu do Hodonína, odkud pokračovala směrem k Čejči a zde se někde napojovala na starou velkomoravskou cestu dále na Měnín a později na Brno. Podle I. Vávry však cesta od Hodonína uhýbala směrem na Hustopeče. Tento údaj ale patrně vznikl z autorovy neznalosti krajiny, neboť nejpřímější směr z Hodonína na Brno byl přes Čejč a Klobouky, zatímco Vávrou uváděný směr by musel z přímějšího směru odbočovat a vyhýbat se terénním nerovnostem mezi Dolními Bojanovicemi a Velkými Bílovicemi.

Nejstarší doklad existence této cesty poblíž Klobouk v časném středověku lze pravděpodobně spatřovat v nálezu depotu železných předmětů v Krumvíři z roku 1822, který obsahoval dvě železné misky tzv. slezského typu doprovázené bronzovým kováním, jež datovaly nález na sklonek 8. nebo do počátku 9. století. Na katastru Krumvíře není doloženo velkomoravské osídlení a obec byla založena jako kolonizační patrně po polovině 13. století (první písemná zmínka o Krumvíři je až z r. 1350). Kolonizační vsi byly na rozdíl od osad slovanských, které bývaly rozloženy kolem vodotečí, zakládány při komunikacích. Tak tomu bylo i u Krumvíře, kde osou osady je komunikace – Česká cesta, zatímco vodoteč protéká po severní straně osy za vsí, podobně jako u Brumovic, Popic a dalších vsí kolonizačního původu. Lze tedy zcela oprávněně předpokládat, že depot byl uložen někde podél komunikace.

Podobně za doklad existence této cesty je možné považovat také velkomoravský hrob, jenž byl nalezen v r. 1968 při budování čerpací stanice při silnici 380 nad Kloboukami. Jeho poloha a neexistence dalších hrobů nebo celého pohřebiště naznačuje, že šlo o ojedinělý hrob zřízený při komunikaci.

Česká cesta od Hodonína přes Klobouky zřejmě po poděbradských válkách s uherským králem Matějem Korvínem upadla v důsledku značného poničení kraje. Vždyť jen kolem Klobouk zanikly na dvě desítky vesnic, nemluvě zřejmě i o poničení těch, které válečné běsnění tehdejších středověkých armád přežily. Proto se asi cesta od Čejče odklonila od původní trasy více do vnitrozemí směrem na Kyjov.
Komunikace mezi Hodonínem a Brnem měří přibližně 60 km, což při středověkém způsobu cestování obnášelo přibližně dobu dvou dnů. Přerušení cesty v polovině k přenocování předpokládalo existenci osady, která toto přerušení s noclehem umožňovala. Touto osadou byly Klobouky, ležící asi 30 km od Hodonína (současně 28,99 km) a dalších 36 km od Brna (současně 36,09 km).

Písemných dokladů nebo informací o využívání této spojnice mezi Uhrami a českými zeměmi je pramálo a nacházíme je spíše ojediněle. Jako doklad důležitosti této cesty na počátku 13. století můžeme uvést tu skutečnost, že po ní putovala uherská princezna Alžběta, dcera uherského krále Ondřeje II. a Gertrudy z Meranu, která byla ve slavnostním průvodu odvážena jako nastávající manželka pro landkraběte Ludvíka, syna durynského landkraběte Hermana. Šlo o budoucí svatou Alžbětu Durynskou. Na ni zřejmě v Kloboukách čekal dokonce mocný král Přemysl Otakar I., kterého už den před tím, tj. 14. května 1211 hostil na svém sídle v Kloboukách zemský úředník a majitel zdejšího panství Lev z Klobouk, neboť Přemyslova manželka Konstancie byla vlastně Alžbětinou tetou. Lev pobytu krále i princezny s četnými doprovody obou osobností využil při konsekraci chrámu sv. Kunhuty 15. května 1211 v zábrdovském klášteře, jehož byl zakladatelem a donátorem.

Slavnostní akt v historii zábrdovické kanonie měla pro budoucnost oslavit přítomnost mladičké, tehdy čtyřleté uherské princezny Alžběty, která vlivem své účasti na historické události zábrdovické byla i v budoucnu pokládána za jakousi patronku zábrdovické kanonie. Přítomnost krále Přemysla i synů Přemyslovce Děpolda jen dotvrzovala významnost celé události. Byla též i slavnostním okamžikem v životě mocného klobouckého pána, který považoval přímo za svou osobní čest, aby ve chvílích, kdy se klášteru jím založenému dostalo vyhovujícího kostelního provisoria, se mohl pochlubit přítomností jmenovaných osob.

Význam centra zdejších statků vedla k pozdějšímu povýšení Klobouk na městečko v roce 1298, které s novou lokací zdejšího osídlení s rozsáhlým budoucím tržištěm směřovalo k budoucí přeměně městečka na město. K tomu však pro hospodářské problémy tehdejších majitelů – zábrdovských premonstrátů – nedošlo, a tak po celou dobu další existence až do 20. století zůstal městský statut Klobouk neuskutečněným snem.

V dalších letech zřejmě existenci cesty využila především vojska pohnutého 15. století. I když nemáme přímé písemné prameny, lze usuzovat z archeologického datování zániku osad v okolí Klobouk (a tím i podél České cesty) za tažení vojsk husitských, ale zejména v době pohusitské za bojů Jiřího z Poděbrad s uherským králem Matyášem na přelomu 60. a 70. let 15. století, kdy zde dochází k značnému zániku sídlišť, které pak už nikdy nebyly obnoveny. Cesta byla nepochybně i v dalších staletích intenzívně využívána, o čemž svědčí dochované stopy jejího průběhu přímo přes městečko Klobouky. Komunikace po opuštění Krumvíře před mlýnem zvaným Na Čertovci zabočila do Klobouk a městečko opouštěla v dolní části tržiště podél zámeckého objektu a jeho hospodářského křídla zpět nad Klobouky. Několik metrů hluboká úvozová cesta, dnes lemovaná vinnými sklepy, ústila na hřeben u dodnes existujícího dřevěného kříže a pokračovala dále na Těšany, ponechávajíc Borkovany vpravo v údolí.

V 18. století došlo v důsledku válek o rakouské dědictví Marie Terezie a následných reformách císaře Josefa II. k modernizaci silniční sítě monarchie. Také Česká cesta byla zpevňována a její směr nezřídka upravován, což postihlo i průběh cesty přes Klobouky. U mlýna Na Čertovci byl její průběh kolem Klobouk napřímen i s přihlédnutím k tehdy nedávno založené obci Kašnice na klobouckém katastru (r. 1795). Stará odbočka přes městečko sice přetrvala, ale byla zřejmě využívána pouze v případě, že bylo třeba v polovině cesty do Brna putování přerušit. Také starý směr od Brna sjíždějící hlubokou úvozovou cestou do Klobouk byl využíván už jen pro místní provoz, neboť nově napřímená císařská cesta vedla od Krumvíře přes Kašnici po hřebeni dále na Těšany a Brno. Ve vceňovacím operátu stabilního katastru z roku 1827 je o této změně a průběhu cesty uvedeno, že nová „komerční silnice“ je ještě nedokončená a vede v nepatrné vzdálenosti od obce.

Zánik velkomoravských a středověkých lokalit podél této cesty mezi Hodonínem a Kloboukami je z připojené mapy zjevný, i když k němu docházelo v průběhu několika staletí a některé z nich nebyly jen výsledkem válek, i když dopad na obyvatelstvo byl stejný – zánik jejich domova. Existence této komunikace na jedné z významných středoevropských cest je současně dokladem významu městečka v časném a vrcholném středověku.

Prameny a literatura:

MZA Brno, D 8 – Vceňovací operáty, Klobouky.

„Ceska cesta Slovakia.png.“ Wikimedia Commons, the free media repository [online] [cit. 5. 2. 2019]. Dostupné z: <https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=5049832>
FUTÁK, Peter – PLAČEK, Miroslav –VAŘEKA, Martin 2009: Středověká města na Moravě a v sousedních zemích. Hodonín: Město Hodonín et al.
HOSÁK, Ladislav 1951: Zemské stezky a podružné cesty na Moravě v době předhusitské. Časopis Společnosti přátel starožitností, roč. 59, s. 85.
HURT, Rudolf 1969: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Brně-Zábrdovicích. Vlastivědný věstník moravský, příloha 1. čísla VVM, s. 4–6.
JANŠÁK, Štefan 1964: Z minulosti dopravných spojov na Slovensku. Geografický časopis SAV, XVI, s. 13–30.
KORDIOVSKÝ, Emil 1974: Přehled archeologických lokalit a nálezů z doby hradištní na Kloboucku. Jižní Morava 1974-II, s. 17.
KORDIOVSKÝ, Emil 1975: Zaniklé osady na Kloboucku. Jižní Morava 1975–II, s. 80–85.
KORDIOVSKÝ, Emil 1998: Půdorys Klobouk. KORDIOVSKÝ, Emil (ed.) 1998: Klobouky u Brna. Město, dějiny, krajina a lidé. Mikulov: Státní okresní archiv; Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, s. 33–40;
KORDIOVSKÝ, Emil 2006: Nezdařené městské lokace na Břeclavsku. Archaeologia historica, roč. 31, s. 131–146.
KORDIOVSKÝ, Emil 2007: Počátky měst a městeček na okrese Břeclav. Jižní Morava, roč. 43, sv. 46, s. 19–48.
KORDIOVSKÝ, Emil – CHAROUZ, Zdeněk 1985: 200 let Kašnice. Kloboucký zpravodaj, s. 9–27.
KVĚT, Radan 2011: Atlas starých stezek a cest na území České republiky. Brno: Studio Vidi.
VÁVRA, Ivan 1968: Uherská cesta. Historická geografie, 1, s. 43–61.

Obsah galerie:

1 Mapa České cesty podle Š. Janšáka. 1964. Reprofoto E. Kordiovský.
2 Mapa Uherské cesty podle I. Vávry. 1968. Reprofoto E. Kordiovský.
3 Trasa Uherské cesty vytyčené v listině Karla Roberta na uherské straně. Viz „Ceska cesta Slovakia.png.“
4 Mapa s vyznačením velkomoravských a středověkých zaniklých lokalit podél cesty. 2019. P. Dresler, E. Klanicová, E. Kordiovský. Mapový podklad Ing. L. Hrabal.
5 Listina uherského krále Karla Roberta z Anjou s popisem uherské části Via Bohemiae. V roce 1336 byla vydána uherským panovníkem Karlem Robertem důležitá listina, týkající se uherské větve důležité mezinárodní cesty. Tak jako na české straně i zde docházelo ke změnám směru, která ovlivňovala místa, na nichž bylo vybíráno mýto. Příčinou změn bývalo zhoršení průchodnosti cesty v důsledku změn v hustotě osídlení nebo změny v postavení některých sídlišť, nezřídka i změn ve vodních podmínkách v kraji, kterými cesta probíhala.1336, 6. ledna. Archiv města Brna, Sbírka listin, mandátů a listů, inv. č. 76.
6 Panoramatická veduta Hodonína z let 1728–1730. Na počátku 14. století získal Hodonín na významu, když český král Jan a moravský markrabě a jeho syn Karel a uherský Karel Robert se pokusili o změnu cesty mezi Budínem a Prahou, která měla oslabit význam směru podél Dunaje na Vídeň. Právo nuceného skladu a větší výhody pro cizozemské kupce mělo získat Brno a přechod mezi Uherským a Českým královstvím v Hodoníně nabyl na významu, což se odrazilo v rozmachu města. Archiv města Brna. Sbírka grafik, kreseb a reprotisků, U25, inv. č. 345.
7 Kupecké vozy na středověké cestě z Klaudyánovy mapy Čech. 1517. Biskupství litoměřičské, Státní oblastní archiv v Litoměřicích.
8 Rudolf Mather: Kupecký vůz na středověké cestě. In: HEIN, Max: Geschichte des Handels und Gewerbes von Olmütz im Mittelalter. Olmütz 1935.
9 Kupecký vůz s formanem a čtyřspřežím. 1619. In: Husa, V. – Petráň, J. – Šubrtová, A.: Homo Faber, Praha 1967, obr. 117.
10 Cesta na vedutě města Brna. Pol. 18. stol. Archiv města Brna, Sbírka grafik, kreseb a reprotisků, inv. č. 345.
11 Cestář, upravující „císařskou silnici“. Na sklonku 18. století komunikace významné pro pohyb vojsk, obchod i styky mezi Vídní a dalšími významnými městy monarchie byly upravovány a dostávaly novou podobu a pravidelnou údržbu. Ty pak byly označovány za „císařské“. Takováto cesta vedla i kolem Klobouk do Brna. 1. pol. 19. stol. SOkA Jihlava, fond Archiv města Jihlava do r. 1848, oddělení Vrchnostenský úřad, inv. č. 955.

Legenda k mapě č. 4
Velkomoravské nálezy a lokality podél České cesty
1. Mikulčice – velkomoravské hradisko
V 8. a 9. století existovalo významné velkomoravské hradisko s rozsáhlým podhradím mezi říčními rameny Moravy o celkové rozloze až 50 ha. Archeologové prozkoumali základy knížecího paláce a 12 kamenných kostelů, více než 2 500 hrobů, pozůstatky mohutného valu, kůlových mostů a množství dalších sídlištních a sídelních objektů
2. Mikulčice – slovanské pohřebiště v trati Pastvisko nad dědinou (dříve Těšice)
První hroby zkoumány již ve 20. a 30. letech 20. století. V roce 1955 prozkoumal B. Novotný hroby kultury se zvoncovitými poháry, laténské hroby a 11 hrobů slovanských. Podle náušnic s plochými hrozníčky, tordovaných esovitých záušnic a vyspělé keramiky je pohřebiště rámcově datováno do 10. století.
3. Mikulčice – kostrové hroby v trati Trapíkov
Na písečné duně zhruba 1,5 km severozápadně od hradiska Valy prozkoumáno v roce 1957 19 kostrových hrobů, z nichž 6 obsahovalo milodary, např. železné nože, různé druhy korálků a keramiku. Pohřebiště bylo datováno do 10. století.
4. Lužice – vlakové nádraží DATOVÁNÍ?
Při rozšiřování nádraží v roce 1939 došlo k porušení kostrových hrobů. V depozitáři Moravského zemského muzea v Brně jsou uloženy náušnice se závěsky, stříbrný korál, náhrdelník, železný nůž a dvě nádoby. U některých koster se nacházely již esovité záušnice mladšího typu.
5. Hodonín, Masarykovo náměstí – mladohradištní nálezy
V prostoru před radnicí objeveno celkem sedm kostrových hrobů, rámcově datovaných do 11. století. Tři dospělí jedinci a 4 děti (6 měsíců, 9 a 15 let) leželi v natažené poloze, ruce podél těla, v jednom hrobu nalezeno šest drobných esovitých záušnic.
6. Hodonín, les Doubrava – depot a pohřebiště 8. až 9. století
V roce 1977 došlo k vyzvednutí depotu železných předmětů, pocházejících z 8. až 9. století. Obsahoval štíhlou železnou sekerku s obdélníkovým týlem a krátkým břitem, symetrické železné rádlo s protáhlou radlicí, železnou misku a další zlomky předmětů. Depot se nacházel nedaleko nálezu hrobů, rozrušených těžbou štěrku ve 30. letech 20. století. Z neznámého počtu hrobů je evidováno sedm nádob velkomoravského stáři.
7. Hodonín – intravilán mladohradištní kostrový hrob
Při kopání základů pro laboratoř naftových dolů byl porušen hrob. Kostra muže ležela na zádech, ruce podél těla, hlava orientovaná k západu. U lebky se nacházely tři denáry uherského krále Štěpána I. (1000–1038).

8. Lužice, poloha U Starého – podél silnice do D. Bojanovic
V letech 1981 až 1989 prozkoumáno 118 kostrových hrobů z doby stěhování národů. Značný počet hrobů byl již dříve vyloupen. Ze vzácných nálezů jmenujme např. spony, přezky, náhrdelník se zlatými závěsky vykládanými almandiny nebo zlatou minci byzantského císaře Justiniána I. (526–565). Nechyběl ani pohřeb bojovníka s koněm.

9. Mutěnice, poloha Zbrod – slovanské sídliště
Na ploše zhruba 5 000 m² prozkoumáno 155 objektů, z toho 114 ze 7.–10. století, datovaných na základě keramiky a dalších drobných předmětů. Jedná se o obytné zemnice s otopným zařízením v rohu, zásobnicové jámy v řezu hruškovitého nebo lichoběžníkového tvaru. Podařilo se objevit kosťařskou dílnu na výrobu hřebenů a vzácně identifikovali archeologové také stopy nadzemních objektů.

10. Mutěnice – velkomoravské pohřebiště v trati Hrubé Kapansko
V roce 1979 bylo prozkoumáno 11 kostrových hrobů datovaných do 1. poloviny 9. století. Některé hroby byly bez výbavy, dva hroby žen obsahovaly náušnice z drahých kovů, v jednom hrobu bojovníka se nacházelo kopí, ve druhém sekera a dýka. Pohanské zvyky dokumentují nálezy drůbežích kostí, skořápek vajec nebo rozbité spodní části nádob s uhlíky.

11. Krumvíř – slezská miska 8/9. stol.
V Krumvíři byly objeveny již v roce 1822 dvě železné misky tzv. slezského typu, které popsal významný moravský archeolog Inocenc Ladislav Červinka. Misky mají tvar kulovitého vrchlíku o průměru až 35 cm a jejich prototypy pocházejí z Dolního Slezska. V našem prostředí se nejčastěji objevují v 8. a první polovině 9. století.

12. Klobouky – slovanský hrob
Při stavbě benzinové stanice u silnice Brno – Hodonín zachránil v roce 1968 Vojtěch Samec kostrový hrob. Součástí vybavení hrobu byla nádoba blučinského typu a železný nůž, datované rámcově do 9. století.
13. Klobouky – slovanské pohřebiště Od morkůvského kříže
Nad morkůveckou silnicí U kříže zachránil v roce 1920 Viktor Brettschneider tři hroby, z nichž jeden byl slovanský, rámcově datovaný do poloviny 9. století. V jakési komoře ležely dvě kostry v poloze natažené, orientované západ–východ. K výbavě patřily dvě nádoby, vědérko, vrbové pletivo, ostruhy, přezka, čtyři šipky a náhrdelník z jedenadvaceti skleněných korálků. Z téže polohy pochází 30 cm vysoká láhev s téměř válcovitým tělem, zúženým vysokým hrdlem a rozevřeným ústím cihlově červené barvy.

14. Klobouky – řadové pohřebiště v poloze Stará hora
Řadové hroby ve Starých horách byly prozkoumány v roce 1928. Byly v nich nalezeny čtyři denáry českého knížete Spytihněv II. (1055–1061), moravských údělných knížat Konráda a Oty Brněnského (1054–1056, 1058–1061) a také Oty I. Sličného (1061–1087). Pohřebiště však zřejmě trvalo déle, než naznačují uvedené ražby.

15. Klobouky, návrší Ostrá – zničená středověká lokalita
Lokalita se nachází nad levým břehem severního pramene Kašnického potoka pod lesem Částkovec. Po kultivaci půdy zjištěno narušení středověkých objektů. Keramika získaná povrchovým sběrem je analogická nálezům z nedaleké ZSO v trati Ouzké za Močílky, která je ztotožněna s osadou Jezero, uváděnou ve falzu zakládací listiny premonstrátského kláštera v Zábrdovicích z roku 1210, i v listině pravé z roku 1237.
16. Šitbořice, trať Staré hory – velkomoravské pohřebiště
Ignác L. Červinka prozkoumal v roce 1931 několik řadových hrobů z 9. století, v jednom případě dvojhrob muže a ženy, s kostrami orientovanými ve směru západ–východ. Z inventáře se dochoval železný nůž a kopí s tulejkou, miskovitá nádoba zdobená dvojitou vlnicí a šedohnědá situlovitá nádoba vysoká 13 cm.

17. Šitbořice – ostrožné hradisko uprostřed obce DATACE?
Rukopis I. L. Červinky: „Uprostřed osady mezi zahradami a domy od východní stravy vystupuje ostrožný okrouhlý kopec s náhorní rovinou o obvodu 130 kroků. Kolem dokola jest obehnán hlubokým příkopem 12–15 kroků širokým, kolem běží na svahu do vsi nižší násyp, od východní strany tam, kde jest ostroh spojen s ostatní rovinou, značně sesílený a zvýšený, ale také velmi porušený a zkopaný. Svahy hradiska jsou zarostlé houštím a stromy, do kopečku je zapuštěno několik sklípků“.

Zaniklé středověké osady 13. – 17. stol.
1 Roztrhánky
První písemná zmínka o lokalitě není doložena. Před rokem 1529 byly pustou vsí.

2 Kapřiska
První písemná zmínka o lokalitě pochází z roku 1141. K roku 1594 se zde uvádějí pouze pole.

3 Kukvice
První písemná zmínka o lokalitě není doložena. Zpustla mezi lety 1643–1691.

4 Prušánky, Prusy
První písemná zmínka o lokalitě pochází z roku 1261. K roku 1481 byla osada pustá.

5 Houžvany
První písemná zmínka o lokalitě není doložena. Zachováno je pouze povědomí o existenci vsi.

6 Vsisko
První písemná zmínka o lokalitě není doložena. Zachováno je pouze povědomí o existenci vsi.

7 Potvorovice
První písemná zmínka o lokalitě pochází z roku 1220. Roku 1482 byly zastaveny jako pusté.

8 Kapansko
První písemná zmínka o lokalitě pochází z doby před rokem před 1257. Osada je k roku 1576 uváděna jako pustá.

9 Jarohněvice
První písemná zmínka o lokalitě pochází z oku. 1141. Osada zanikla v letech 1491–1492 kvůli stavbě rybníka.

10 Mokronosy
První písemná zmínka o lokalitě pochází z roku 1349. Osada je k roku 1492 uváděna jako pustá.

11 Jiříkovice
První písemná zmínka o lokalitě pochází z roku 1261. Osada je k roku 1481 uváděna jako pustá.

12 Mistřín
První písemná zmínka o lokalitě pochází z roku 1228. Osada zanikla za poděbradských válek, znovu byla vysazena roku 1656.

13 Šenstráz
První písemná zmínka o lokalitě pochází z roku 1292. V roce 1437 byla ještě osazena, roku 1481 byla již pustá.

14 Kloboučky
První písemná zmínka o lokalitě pochází z roku 1230. Roku 1458 byla ves prodána, zanikla asi roku 1470, koncem 16. století zde byla jen pole.

15 Kamenec
První písemná zmínka o lokalitě pochází z roku 1210. Ves byla osazena ještě roku 1464, v roce 1530 byly prodávány zdejší pusté pozemky.

16 Divice
První písemná zmínka o lokalitě pochází z roku 1230. V roce 1458 byla ves ještě osazená, zanikla asi roku 1470.

17 Harasy
První písemná zmínka o lokalitě pochází z oku. 1382. V roce 1456 byla ves ještě osazená, roku 1594 je uváděna již jako pustá.

18 Topolany
První písemná zmínka o lokalitě není doložena. K zániku došlo pravděpodobně ve 3. čtvrtině 13. století podle nálezů keramiky zdobené radélkem.

19 Přestavlky
První písemná zmínka o lokalitě pochází z roku 1141. K roku 1497 se ves uvádí jako pustá.

20 Jezero
První písemná zmínka o lokalitě pochází z roku 1210 (středověké falzum). K zániku došlo podle nálezů keramiky ve 3. čtvrtině 13. století.

21 Martinice
První písemná zmínka o lokalitě pochází z roku 1210 (středověké falzum). K roku 1532 je ves uváděna jako pustá.

22 Částkovice
První písemná zmínka o lokalitě pochází z doby před rokem 1230. K roku 1577 se připomíná zdejší rybník.

23 Skřipov
První písemná zmínka o lokalitě pochází z roku 1373, k roku 1437 je ves uváděna jako pustá.

24 Mezilesice
První písemná zmínka o lokalitě pochází z roku 1210 (středověké falzum). K roku 1497 je ves uváděna jako pustá.

25 Sadkov
První písemná zmínka o lokalitě pochází z roku 1365. K roku 1481 je ves uváděna jako pustá.

26 Čenkovice též Šinkvice
První písemná zmínka o lokalitě pochází z doby před rokem 1230. Zanikla asi roku 1470, k roku 1510 se zde uvádí rybník.

27 Bohumilice
První písemná zmínka o lokalitě pochází z roku 1298. K roku 1481 je ves uváděna jako pustá. Po třicetileté válce byla obnovena na jiném místě.

28 Šenhof
První písemná zmínka o lokalitě pochází z roku 1292. K roku 1345 je ves uváděna jako pustá.

29 Staré Násedlovice
První písemná zmínka o lokalitě není doložena. K roku 1493 je ves uváděna jako pustá, znovu byla osazená jako Násedlovice.

30 Náloch
První písemná zmínka o lokalitě pochází z roku 1385. Její existence je doložena ještě k roku 1545, v roce 1578 byla již pustá.

 

 

Městské muzeum Klobouky u Brna
Zámecká 8, Klobouky u Brna 691 72
muzeum@kloboukyubrna.cz
+420 132 456 789