Skip to content Skip to sidebar Skip to footer
Květen – říjen | úterý až neděle 9:00 – 17:00
Zámecká 8, Klobouky u Brna
Květen – říjen    |    úterý až neděle 9:00 – 17:00
Zámecká 8, Klobouky u Brna

Alois Mrštík

(* 14. 10. 1861 Jimramov – † 24. 2. 1925 Brno)

Vilém Mrštík

(* 14. 5. 1863 Jimramov – † 2. 3. 1912 Diváky)

Oba bratři se narodili v Jimramově na Českomoravské vrchovině, avšak značnou část svého života prožili na jižní Moravě.

Alois vystudoval v Brně reálku a poté učitelský ústav. Jako učitel prošel několika jihomoravskými školami, až nakonec zakotvil v roce 1889 v Divákách (nedaleko Hustopečí), kde působil až do r. 1920, kdy odešel na odpočinek. V roce 1901 se oženil s Marií Bezděkovou, sestrou Augusty Šebestové z významné osvícenské kobylské rodiny Bezděků. Jeho zásluhy o literární a dramatickou tvorbu byly oceněny členstvím v České akademii věd a umění, jejímž členem byl zvolen 17. 6. 1924.

Mladší Vilém po studiích v Brně a Praze další právnická studia nedokončil. Angažoval se v záchraně památek staré Prahy (brožura Bestia triumphans, 1897). Odstěhoval se k bratrovi Aloisovi do Divák, kde nakonec podlehl těžkým depresím a sáhl si na život. Je pochován na hřbitově v Divákách.

Oba bratři byli literárně činní, při čemž několik děl vzniklo z jejich spolupráce (drama Maryša, část Roku na vsi, Bavlnkovy ženy a jiné povídky). Vilém psal ovšem i samostatně a z jeho tvorby je nejznámější lyrická Pohádka máje a Santa Lucia s naturalistickými prvky, či nedokončený autobiografický román Zumři.

Vedle literární činnosti byli oba bratři významnými včelaři a pravidelně se objevovali ve společnosti umělců, kteří se scházeli ve Vystavělově hostinci v Kloboukách.

Ze vzpomínek Viléma Pernikáře na Viléma a otce obou Mrštíků

Vilém Mrštík byl pro mne osobou zvláštní, záhadnou…. Zajímavým byl pro mne nejen jeho život, ale i obor jeho činnosti (on spisovatel, literát…)

Procházel se po světničce a pokuřoval.

Čeho jsem si u pana Viléma povšimnul, byly knihy a zařízení jeho mládeneckého bytu. V přední té světničce měl p. Vilém svoji pracovnu. Knih tu byla spousta, kolem dokola stály přihrádky plné knih, až se z toho dělalo přítmí. Obdivoval jsem tu zásobu četby, ale zároveň se probudilo ve mně trochu závisti – já knih neměl.

V bytě p. Viléma zajímaly mně také dvě truhlice, stály poblíž dveří a byly jako ta lišta modře natřené a po stranách pestře květované. Truhlice byly pokryty selskými šátky, takové šátky nosily starší selky na hlavách, ale jen do parády. Při okně stál stůl a byl přikryt bílou plenou, právě takovou, jaké nosily nejstarší ženy na hlavách. I naše babička ji měla a parádila se v ní jen na výroční svátky. Hádankou mi bylo, co v tom jenom může být, že takový pán, jakým je Vilém Mrštík, zakládá si na takové …?… parádě. Moda to nemůže být, neboť v žádném jiném domě jsem cosi podobného nespatřil. Něco v tom být musí. Rozhodl jsem se, že doma si to zařídím také tak.

O hodně později rozluštil jsem aspoň z části hádanku tu, proč Vilém Mrštík si tak liboval ve starožitnostech. On miloval lidové umění, miloval lid, z něhož ono mělo původ. To sahalo daleko do historie, místopisu, národopisu i kultury národní. Vilém vážil si původu tradice i rázovitosti našeho lidu, v dochovaném tom lidovém, selském umění dala se odhadnouti výše civilizace a pospolitého života, našich předků a prapředků. Ta paráda pana Viléma nebyla tedy jen první libůstka, ale byl v tom hluboký smysl, jemuž tak rázem bylo velmi těžko rozuměti.

Tatínek Mrštík byl zaměstnán mnoho, byl hospodářem domu. Měl na starosti zahradu, včelín, holubníky, králíkárnu a ve své světničce opatroval si pěkného žlutého kanára. Byl milovníkem ptactva, ale k stáru ho to jaksi opustilo, jen ta klec s kanárem zůstala mu posledním zbytkem jeho čižbařské vášně. Pantáta také rád poradil a poučil, nebyl tajnůstkář. Odebíral odborné listy, pro zahradu, hospodářství a chov drobného zvířectva.

Z bibliografie:

Alois Mrštík:
Dobré duše (1. vydání 1893)
Rok na vsi  (1. knižní vydání 1903–1904, původně vydáván v Čechových Květech (1899–1902)
Povídky a obrázky (1. vydání 1911)
Hore Váhom (1. vydání 1919)
Nit stříbrná (1. vydání 1926)

MRŠTÍK, Alois – MRŠTÍK, Vilém 1923: Bavlnkovy ženy a jiné povídky. Praha: J. Otto, (1. vyd. 1897).
MRŠTÍK, Alois – MRŠTÍK, Vilém 1925: Maryša. Praha: Otto, 1925.

Vilém Mrštík:
Santa Lucia, Praha 1893
Pohádka máje, 1897
Paní Urbanová (1. vydání 1889, premiéra v Divadle bratří Mrštíků v Brně roku 1955)
Bestia triumphans (1. vydání 1897)
Zumři [vycházel po částech časopisecky], 1912
Anežka [spolu s manželkou Boženou], (1. vydání a premiéra v Národním divadle roku 1912)
Cesta do Ruska [posmrtně vydaný soubor cestopisných fejetonů]

Prameny k oběma autorům:

„Alois Mrštík“. Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online] [cit 19. 12. 2018]. Dostupné z: <https://cs.wikipedia.org/wiki/Alois_Mr%C5%A1t%C3%ADk>.
DRÁBEK, Jan 1945. Z hovorů s paní Boženou Mrštíkovou: 1942–1945. Loštice: Společenská knihtiskárna.
HAVEL, Rudolf (ed.) 1978: Nedosněné sny. Korespondence bratří Mrštíků. Praha: Odeon 1978.
HOLÁNKOVÁ, Milada 1990: Alois Mrštík. Personální bibliografie k 65. výročí úmrtí. Břeclav: Okresní knihovna Břeclav; OSZK Břeclav.
HOMOLOVÁ, Květa – OTRUBA, Mojmír – PEŠATA, Zdeněk (eds.) 1982: Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, s. 180–184.
HRABÁK, Josef – JEŘÁBEK, Dušan – TICHÁ, Zdeňka 1984: Průvodce po dějinách české literatury. Praha: Panorama, s. 373–374, 393–395.
JUSTL, Vladimír 1963: Bratři Mrštíkové. Praha: Divadelní ústav.
MRŠTÍKOVÁ, Božena 1933–1938: Vzpomínky. Olomouc-Hejčín: nákladem autorčiným.
OPELÍK, Jiří, a kol. 2000: Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce. 3/I. M–O. Praha: Academia, s. 344–354.
POHORSKÝ, Miloš (ed.) 1961: Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století. Praha: Československá akademie věd, s. 585–586.
PYTLÍK, Radko 1989: Vilém Mrštík. Osud talentu v Čechách. Praha: Melantrich.
ŠLECHTOVÁ, Alena – LEVORA, Josef 2004: Členové České akademie věd a umění 1890–1952. Praha: Academia.
ŠŤASTNÝ, Radko 1974: Čeští spisovatelé deseti století. Slovník českých spisovatelů od nejstarších dob do počátku 20. století. Praha: SPN, s. 149.
TOMEŠ, Josef a kol. 1999.: Český biografický slovník XX. století. II. díl, K–P. Litomyšl: Paseka, s. 411.
VESELÝ, Adolf 1925: Alois Mrštík, člověk a dílo. Vyškov: František Obzina.
„Vilém Mrštík.“ Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online] [cit 19. 12. 2018]. Dostupné z:
<https://cs.wikipedia.org/wiki/Vil%C3%A9m_Mr%C5%A1t%C3%ADk>.

Obsah galerie:

1 Alois Mrštík. MKl. Reprofoto J. Špaček.
2 Vilém Mrštík. MKl. Reprofoto J. Špaček.
3 Hrob rodiny Mrštíkovy na hřbitově v Divákách. 2019. Foto J. Špaček.
4 Detail náhrobku rodiny Mrštíkovy na hřbitově v Divákách. 2017. Foto E. Kordiovský.
5 Stéla s bustou Aloise Mrštíka na brněnském Ústředním hřbitově (skupina H5, hrob č. 386). 2019. Foto E. Kordiovský.
6 Rukopis povídky A. Mrštíka Maminka. [Věnoval autor Jiřímu Mahenovi v roce 1916.] MKl. Reprofoto J. Špaček.
7 Rukopis V. Mrštíka Praha v záři, z díla Zumři. 1912? MKl. Reprofoto J. Špaček.
8 Fotografie včelína bratří Mrštíků s jejich otcem Aloisem Mrštíkem. Diváky před rokem 1914. MKl. Reprofoto E. Kordiovský.
9 Mrštíkovy úly v nádvoří Památníku bratří Mrštíků v Divákách. 2011. Foto E. Kordiovský.
10 Titulní list edice korespondence bratří Mrštíků Nedosněné sny. Odeon, Praha: 1978.
11 Diváky. 2002. Foto E. Kordiovský.

Městské muzeum Klobouky u Brna
Zámecká 8, Klobouky u Brna 691 72
muzeum@kloboukyubrna.cz
+420 132 456 789