Cesty či komunikace hrály důležitou roli již od nepaměti. Putovali po nich lovci i obchodníci, válečníci i lapkové, příbuzní i sousedé.
Komunikace, známá ve středověku jako Via Bohemia, Česká cesta, směřovala od uherského Budína přes Brno do Prahy a do Norimberka.
Cesta ze slovenské strany procházela od Senice přes Skalici, Holíč a Kopčany nejprve na mikulčické hradiště a pak dále do vnitrozemí. Po jeho zániku došlo ke změně směru od Skalice a Holíče přes řeku Moravu do Hodonína, odkud směřovala přes Čejč a Klobouky na Brno. Pravděpodobně po válkách Jiřího z Poděbrad s Matějem Korvínem, kdy jen na Kloboucku zanikly ve 12.–15. století na dvě desítky vesnic, cesta upadla v důsledku značného poničení kraje a v Čejči se odklonila od původní trasy více do vnitrozemí směrem na Kyjov.
V 18. století došlo k modernizaci silniční sítě. Také Česká cesta byla zpevňována a u mlýna „Na Čertovci“ byl její průběh kolem Klobouk napřímen a cesta tak vedla od Krumvíře přes Kašnici po hřebeni dále na Těšany a Brno.