Klobouky u Brna – doba kamenná

Povrchovým sběrem byly objeveny paleolitické kamenné nástroje na několika lokalitách, např. Zumperky Příčiny, Novosady, Plunary, Přestavlky, Staré Hory, Ostrá a U větřáku (Klíma 1986: 25). Ze skutečné mladopaleolitické stanice u kaple sv. Barbory na Hradisku, kde prováděl sběry již Karel Jaroslav Maška, pochází početný soubor nástrojů různého typu, vyrobených z pazourku, rohovců, jiných silicitů a vzácně i z křišťálu. Poměrně bohaté jsou i paleontologické nálezy – kosti mamutů, nosorožců a sobů.

Nejstarší zemědělskou kulturou, zaujímající široké prostory střední Evropy, je kultura s lineární keramikou, která trvala rámcově do doby kolem roku 4 800 př. n. l. Její přítomnost na klobouckém katastru indikují nálezy broušených, hlazených a vrtaných kamenných artefaktů (Skutil 1939: 49–50), uložených ve sbírce klobouckého muzea, které ovšem nelze v některých případech jednoznačně chronologicky určit. Sekerky, kopytovité klíny, motyky či kamenné mlaty známe z polních tratí Farské pole nad Ohavou, Za psinky v poli, Chalouky pod Větřákem, Příhon pod Hradiskem, Padělky, Staré Hory nebo Zumperky. Na kulturu s lineární keramikou navazuje kultura s vypíchanou keramikou a je možné, že u kaple sv. Barbory, odkud známe několik střepů zdobených vypíchaným ornamentem, existovalo sídliště.

Kolem poloviny 5. tis. př. n. l. se na Moravě objevili nově příchozí z podunajské oblasti, kteří vytvořili kulturu s moravskou malovanou keramikou. Stopy této kultury byly zachyceny v poloze U příhonského kříže, Farské pole nad Ohavou, Na Panáčkovým a na Hradisku. Bez bližší lokalizace jsou v kloboucké sbírce evidovány nejméně čtyři ploché kamenné sekerky, polokulovitá naběračka cihlové barvy, s krátkým kruhovitým držadlem, opatřeným otvorem pro násadu a plastika lidské hlavičky, z níž vybíhá krček válcovitého tvaru. Menší výzkum odpadní jámy kultury s moravskou malovanou keramikou provedl v roce 1937 Vojtěch Samec v poloze Novosady, jihovýchodně přibližně 1000 metrů od středu obce. Kromě štípané industrie a zvířecích kostí obsahovala tenkostěnnou, téměř 12 cm vysokou nádobku s rozevřeným hrdlem a čtyřmi vodorovně provrtanými pupíky na výduti, masivní hliněnou nádobu šedohnědé barvy se čtyřmi pupíky na výduti o výšce 22 cm a džbánek s nízkým odsazeným hrdlem a páskovým ouškem.

Existují také kostrové nálezy z období kultury s moravskou malovanou keramikou. V trati Dílky pod Plunary byl v roce 1966 porušen kostrový hrob. V téměř kruhové jámě o průměru 150 cm ležela ve skrčené poloze na pravém boku, hlavou k severu, kostra přibližně padesátiletého muže, jehož výbava sestávala ze štíhlé válcovité nádobky se čtyřmi pupíky, mísy na duté nožce zdobené řadou krátkých šikmých rýh a pazourkových úštěpů. Pohřeb lze datovat do II. stupně kultury s moravskou malovanou keramikou a souvisí zřejmě s výše uvedenými sídlištními nálezy v poloze U příhonského kříže.
V pozdní době kamenné – eneolitu (cca 4 000–2 000 př. n. l.) se spolu s kamennými nástroji začínají objevovat také první předměty vyrobené z kovů. Z kovových, resp. měděných výrobků to jsou sekery, sekeromlaty, dýčky, náušnice a různé typy ozdob, při jejichž výrobě se uplatňují i drahé kovy. Kovové předměty se v této době dostávají na Moravu hlavně výměnným obchodem.

Staro až mladoeneolitické období je na klobouckém katastru za současného stavu výzkumu doloženo jen sporadicky. O určité kontinuitě osídlení však svědčí některé ojedinělé nálezy keramiky a broušené i štípané industrie v poloze Plunary a Staré Hory. Pozdní eneolit je érou tzv. invazních kultur. Kultura se šňůrovou keramikou (cca 2 500–2 000 př. n. l.), jejíž název je odvozen od charakteristické výzdoby pohárů otisky šňůr, byla rozšířena na obrovských prostorách, přičemž moravské nálezy tvoří jihovýchodní periferii středoevropského okruhu. Typickou součástí hmotné kultury lidu se šňůrovou keramikou jsou sekeromlaty různých typů, které pocházejí vesměs z ojedinělých nálezů. V poloze Díly od Morkůvek byl nalezen sekeromlat slezského typu s rozšířeným hraněným týlem a ve středu rozšířeným tělem, další broušené artefakty byly porůznu nacházeny na polích někde v okolí Klobouk.

Početněji jsou zastoupeny památky lidu se zvoncovitými poháry, který osídlil Moravu velmi hustě. Hlavními prameny poznání jsou sídliště a zejména pohřebiště. Pohřební ritus kultury se zvoncovitými poháry je obvykle kostrový, nechybí však ani hroby žárové. Mrtví byli pohřbíváni ve skrčené poloze, muži na levém a ženy na pravém boku, tak, aby obličej směřoval k vycházejícímu slunci. Z hmotné kultury upoutají pozornost zejména červené, bohatě zdobené zvoncovité poháry, vyskytují se také různé varianty mís, hrnců, koflíků a amfor. Z nekeramického inventáře je to štípaná a broušená industrie, měděné dýčky, šperky z drahých kovů, kostěná půlměsícovitá spínala či kamenné nátepní destičky.

Přímo v intravilánu obce byla prozkoumána již v roce 1880 sídlištní jáma, obsahující zvířecí kosti, střepy z pohárů, džbánků, hrnků a mís. V roce 1968 byl v poloze Dílky pod Obchůzkami mimo jiné zjištěn objekt o rozměrech 410 x 360 cm, který lze považovat za obytnou zemnici. Častěji jsou zastoupeny hrobové nálezy. V poloze Padělky u morkůveckého kříže se nacházelo birituální pohřebiště, z něhož byly v letech 1920, 1925, 1935, 1966 a 1967 zachraňovány jednotlivé žárové a kostrové hroby. Ve sbírce klobouckého muzea se z tohoto pohřebiště nacházejí nálezy z hrobu, který byl prokopán 7. 11. 1925 (střepy z poháru s typickou výzdobou a částečně zachovalou inkrustací a měděný hrot protáhlého tvaru). Patrně z kostrového hrobu v poloze Staré Hory pochází sekerka lichoběžníkovitého tvaru s oboustranně broušeným širokým ostřím a tři nádoby (džbánek s rozevřeným hrdlem a páskovým uchem, džbánek s mírně odsazeným válcovitým hrdlem a baňatou výdutí a baňatý džbánek s nízkým, mírně rozevřeným hrdlem a širokým páskovým uchem). V zahradě notáře Ludvíka Odstrčila u evangelického kostela uvádí K. J. Bukovanský dvě kostry, muže a ženy, s rozdílným inventářem.

Prameny a literatura:

Nálezové zprávy uložené v archivu Archeologického ústavu AV ČR Brno: 2131/46, 2549Ú46, 2962/46, 247/47, 695/47, 1029/47, 864/50, 866/50, 2692/52, 694/57, 514/67, 1952/68, 1691/69, 859/92, 860/92.
DOSTÁL, Bořivoj 1969: Klobouky v pravěku. In: DOSTÁL, Bořivoj a kol.: Klobouky u Brna. Minulost a současnost. Mikulov: Okresní archiv, s. 8–11.
KLANICOVÁ, Evženie 1998: Archeologická sbírka muzea v Kloboukách. In: Kordiovský, Emil (ed.): Klobouky u Brna. Město, dějiny, krajina a lidé. Mikulov: Státní okresní archiv; Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, s. 41–55.
KLÍMA, Bohuslav 1986: Nejstarší osídlení Břeclavska. Mikulov: Regionální muzeum v Mikulově.
ONDRÁČEK, Jaromír – PEŠKAŘ, Ivan 1967: Hrob s moravskou malovanou keramikou v Kloboukách u Brna (okr. Břeclav). Přehled výzkumů 1966, s. 16.
ONDRÁČEK, Jaromír 1968: Neolitický hrob z Klobouk u Brna. Archeologické rozhledy 20, s. 145–149.
ONDRÁČEK, Jaromír 1968a: Nové nálezy z Klobouk u Brna (okr. Břeclav). Přehled výzkumů 1967, s. 19.
SKUTIL, Josef 1939: Pravěké nálezy na Kloboucku. Klobouky u Brna: Musejní spolek.
ŠEBELA, Lubomír 1990: Postavení kultury se šňůrovou keramikou v moravském eneolitu a její vztah k vývoji v Karpatské kotlině. Kandidátská disertační práce. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity.

Obsah galerie:

1 Mamutí stolička nalezená na katastru Klobouk u Brna. Ze sbírek Regionálního
muzea v Mikulově. Foto Josef Špaček.