Osobnosti Klobouk a okolí

MAJITELÉ KLOBOUCKÉHO PANSTVÍ A STATKU

• Lev z Klobouk (*2. pol. 12. stol., ?, † po r. 1228, pochován v Zábrdovicích)
  Zakladatel zábrdovického kláštera premonstrátů, významný moravský úředník a majitel klobouckého panství.
• Zábrdovický klášter
  Založen někdy před rokem 1210 majitelem klobouckého panství Lvem z Klobouk a obdarován jeho manželkami Rejčkou a Žofií. Zanikl za josefských reforem 28. 7. 1784.
• Samuel Augustin von Neuwall Leidersdorfer (*1783, Bratislava, † 29. 12. 1851, Vídeň)
  Ignaz  Edler von Neuwall Leidersdorfer (*1784, Bratislava, † 1856 Vídeň)
  Majitelé klobouckého panství a statku, které získali odkupem po zániku kláštera od náboženského fondu 17. 1. 1834. Pro finanční potíže pozemky prodali Moravské bance v 70. letech 19. stol. a zámek se dvorem r. 1881 Josefu Dufkovi.
• Josef Duffek (18. 9. 1854, Ostrovačice, † 7. 8. 1922, Klobouky)
  Josef Duffek starší koupil r. 1881 od Neuwalů zámek a část pozemků pro svého syna Josefa. V r. 1922 došlo na zámku k tragedii, při níž zemřeli bratři Josef a Antonín Dufek a Josefova hospodyně Šantrochová.
• Marie Mittisová (* 8. 11. 1887, Ostrovačice, † 4. 3. 1962 ?)
  Po tragickém úmrtí obou bratří Duffků (1922) kloboucký statek získala Marie rozená Duffková, která zámek v r. 1932 prodala městečku Klobouky.

VÝZNAMÉ OSOBNOSTI

• Tomáš Garrigue Masaryk (* 7. 3. 1850 Hodonín, † 14. 9. 1937 Lány)
  První prezident Československé republiky pobýval jako student Vídeňské univerzity v letech 1871 – 1880 v Kloboukách, když jeho otec na zdejším statku pracoval jako šafář.
• Antonín Wurm (* 24. 4. 1793, Klobouky, † 3. 1. 1880, Klobouky)
  Jako rakouský voják se zúčastnil bitvy u Lipska v r. 1813 a poté se dostal až do Francie. Díky svému vlastenectví a rozhledu se stal klobouckým starostou.
• Josef Wurm (* 5. 10. 1817, Klobouky, † 3. 6. 1888, Klobouky)
  Syn Antonína Wurma byl zvolen poslancem zemského sněmu v Brně (1848–1849 a 1861–1878). Po 23 roků od r. 1850 byl klobouckým starostou. V r. 1866 po příchodu Prusů do Klobouk neohroženě hájil zájmy svých spoluobčanů před rabujícími vojáky.
• Ignát Wurm (*12. 7. 1825, Klobouky, †4. 10. 1911, Olomouc)
  Druhý syn Antonína Wurma se stal knězem. I on byl zemským poslancem (1861–1890) a zasedal i v Říšské radě (1873–1891). Propagoval zrovnoprávnění českého jazyka s němčinou. Stal se spoluzakladatelem prvního muzea na Moravě v Olomouci a velkým propagátorem slovanské vzájemnosti.
• Jakub Vrbas (* 14. 8. 1858, Klobouky, † 25. 6. 1952, Ždánice)
  Učitel a historik, sběratel lidových písní, autor pozoruhodné práce o minulosti Klobouk a Ždánic, kde založil zdejší muzeum.
• MUDr. Josef Waraus (*1818, Beroun, †10. 8. 1883, Klobouky u Brna)
  Pokrokový lékař a člen skupiny vzdělanců, která se scházela v hostinci u Vystavělů. Působil v celém soudním okrese za epidemie cholery po prusko-rakouské válce v roce 1866.
• Antoní Kodýtek (* 15. 6. 1869, Slaný, †15. 12. 1954, Brno)
  Na počátku 20. stol. pracoval nejprve jako soudní úředník a od r. 1910 jako okresní soudce na okresním soudu v Kloboukách a významným způsobem se zasloužil o vznik klobouckého muzea.

DUCHOVNÍ A SPRÁVCI KATOLICKÉ FARNOSTI

• Vojtěch Samec (*17. 8. 1917, Klobouky u Brna, † 23. 9. 1995, Mikulov)
  Kloboucký rodák se stal kanovníkem Význačné kolegiátní kapituly u sv. Václava v Mikulově. Za své smýšlení byl v 50. letech minulého století pronásledován a dokonce zbaven státního souhlasu k výkonu církevní služby. Podílel se na sběru klobouckých pověstí a na poznávání historie obce.
• Sv. Jan Sarkander (*20. 12. 1576, Skočov, † 17. 3, 1620, Olomouc)
  Katolický kněz umučený na počátku třicetileté války zakoupil v r. 1607 měšťanský dům v Brně na Zelném rynku, k němuž patřila i vinice, sklep a dům v Kloboukách. Papež Jan Pavel II. jej 17. března 1995 svatořečil jako patrona zpovědníků a zpovědního tajemství.
• Bedřich Silva Tarouca (*11. 12. 1816 Čechy pod Kosířem, †23. 6. 1881, Brno)
  Hrabě Bedřich Silva Tarouca patří mezi přední osobnosti národního obrození Moravy. Jako mladý kněz se v letech 1844–1846 stal kaplanem v Kloboukách za zdejšího působení Jiřího Vrby, který jej ovlivnil v jeho vlasteneckých postojích.
• Jiří Vrba (*6. 8. 1797, Mutěnice, †30. 7. 1869, Klobouky u Brna)
  Jako kněz a zpovědník pečoval o italské politické vězně držené na Špilberku po roce 1848. Za jejich podporu byl pod dohledem rakouské policie jako vlastizrádce a slovanský nepřítel Rakouska. Působil v Kloboukách od r. 1835 až do své smrti.

EVANGELIČTÍ PASTOŘI

• Ferdinand Císař (*27. 2. 1850, Ledčice, † 14. 6. 1932, Praha)
  Od roku 1877 působil v Kloboukách. Později se stal superidententem pro evangelické sbory celé Moravy. Zasloužil se o výstavbu klobouckého evangelického kostela v letech 1863–1864. Ovlivnil konverezi T. G. Masaryka (1880).
• Josef Totušek (* 22. 10. 1808, Pavlovice u Jimramova, † 31. 3. 1877, Klobouky)
  Poslední z řady pastorů toleranční doby, který se stal současně prvním z farářů doby rovnoprávnosti po r. 1861. Po vydání Protestantského patentu v r. 1861, který m. j. povolil užívání zvonů, byl iniciátorem výstavby věže budoucího kostela, na níž byly zvony umístěny.
• Prof. ThDr. František Bednář (*10. 7. 1884,Vír na Mor., † 11. 7. 1963, Praha)
  V letech 1912–1919 působil jako farář reformovaného sboru v Kloboukách, v roce 1926 byl jmenován profesorem církevního práva a praktického bohosloví na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké v Praze. Sepsal Dějiny evang. reform. sboru v Kloboukách u Brna.

UČITELÉ KLOBOUCKÝCH ŠKOL

• Hynek Bím (*5. 3. 1874, Lomnice nad Popelkou, † 30. 12. 1958, Brno)
  V letech 1899–1905působil na kloboucké škole měšťanské. Vedle pedagogické činnosti se věnoval veřejně prospěšné činnosti a soustavnému sbírání lidových písní. Z této práce vzešla jeho sbírka Lidové písně z Hustopečska (1950).
• Viktor Brettschneider (*15. 7. 1874, Studená u Telče, † 1967, Ostrava?)
  Viktor Brettschneider působil od roku 1898 v Kloboukách jako učitel a od roku 1911 ředitel měšťanské školy. Stal se jedním ze zakladatelů klobouckého muzea.
• Jan Fridrich (* 15. 5. 1822, Klobouky, † 10. 9. 1890, Klobouky)
  Na klobouckou školu nastoupil asi v r. 1853. Vedle vyučovacích povinností hrál na kostelním kůru a vedl pěvecký sbor, který zpíval při slavnostních mších.
• PhDr. Emanuel Havelka (* 8. 3. 1873, Libštát u Semil, † 3. 3. 1956, Brno)
  Klobouckým vynikajícím učitelem byl v letech 1898–1919. Publikoval řadu prací pedagogických, ale i literárních a historických. V literatuře je uváděn jako literární historik, prozaik, básník, odborný spisovatel a publicista v oboru pedagogiky, dějin českého evangelického školství a regionální vlastivědy.
• Josef Huták (*2. 5. 1891, Klobouky – †30. 6. 1967, Klobouky)
  Působil na kloboucké národní škole v letech 1919–1951. Věnoval se přírodním vědám a regionální historii. V klobouckém Sokole působil jako starosta zdejší jednoty a dlouhá léta byl jednatelem muzejního spolku a kustodem muzea.
• Ing. Josef Morava (*29. 10. 1921, Pavlínov, † 15. 2. 1976, Klobouky)
  Na Odborné zemědělské škole v Kloboukách a Střední zemědělské škole působil od r. 1947 až do své smrti. Jeho úsilím roku 1960 postavena na náměstí nová budova školy. Roku 1964 byla jeho zásluhou zřízena čtyřletá střední zemědělská technická škola, obor pěstitel chovatel a v Martinicích zřídil a vybudoval školní statek.
• Pavel Rohan (*28. 2. 1828, Krabčice na Podřipsku, † 20. 7. 1898, Vsetín)
  V Kloboukách působil od roku 1852 na evangelické jednotřídní škole. Vzhledem k výborné pedagogické práci byl v r. 1876 vybrán za prvního ředitele nové kloboucké měšťanky. Vedle vlastního vyučování se věnoval rozšíření školní knihovny a zhotovování učebních pomůcek.
• Josef Úlehla (*16. 3. 1852, Podivín, †22. 12. 1933, Lipov)
  V letech 1897–1905 působil jako ředitel na kloboucké měšťanské škole. Je považován za průkopníka školství s volným způsobem výuky založeným na nových poznatcích přírodních věd. Byl zakladatelem Ústředního spolku jednot učitelských na Moravě a propagátorem vysokoškolského vzdělávání učitelů.

OBĚTI TOTALITNÍCH REŽIMŮ

• Jindřich Koubek (* 8. 1. 1902, Klobouky, †25. 4. 1986, Klobouky)
  Kloboucký zemědělec byl jako kulak v roce 1955 zatčen a odsouzen na šest let do vězení. Jako vedlejší tresty dostal zákaz pobytu v Kloboukách a v okolních okresech na 8 let, ke ztrátě občanských práv a konfiskaci veškerého majetku včetně majetku rodiny. Po odpykání celého šestiletého trestu byl propuštěn a v roce 1965 mu byl zrušen i zákaz pobytu v rodných Kloboukách.
• Jaroslav Kux (*12. 10. 1904, Žabčice, †9. 6. 1942, Brno)
  Učitelem kloboucké měšťanské školy se stal roku 1928. Ve zdejším Sokole vytvořil dramatický odbor, v němž působil jako režisér i herec. Po okupaci se stal župním velitelem odbojové organizace Obrana národa a členem Petičního výboru Věrni zůstaneme. Gestapem byl zatčen 10. března 1942 a 9. června téhož roku popraven. Po válce mu byl udělen Válečný kříž 1939.
• František Pacák (*17. 11. 1901, Dvůr Králové – †11. 6. 1942, Brno)
  Na národní školu v Kloboukách nastoupil v roce 1922 a od roku 1929 učil na zdejší měšťance. Od mládí byl členem Sokola, předsedou zdejšího Červeného kříže a tajemníkem okresní péče o mládež. Založil Kynologický spolek pro psy ovčácké v Brně. Gestapem byl zatčen 10. března 1942 a 11. června 1942 popraven.
• Ludvík Wolf (*31. 3. 1909, Zaječí, †11. 6, 1942, Brno)
  Na národní školu v Kloboukách nastoupil v roce 1931, od roku 1935 přešel na školu měšťanskou jako učitel českého jazyka a tělocviku. Byl aktivním cvičitelem Sokola a několik let i náčelníkem místní jednoty. Byl zatčen gestapem 10. 3. 1942 jako člen Obrany národa a okrskový velitel odbojové skupiny Jindra a popraven 11. června 1942.
• Jaroslav Trumpeš (*16. 1. 1916, Klobouky, † 19. 10. 1944, Vratislav, Polsko)
  V r. 1938 nastoupil na Masarykovu univerzitu jako aktuární adjunkt a pokračoval v právních studiích. Na přelomu let 1939–1940 se dostal do čela moravské Obrany národa, na jaře 1941 se stal členem Moravské pětky, vrcholného politického orgánu domácího národního odboje na Moravě. Při vyhlášení 2. stanného práva byl 1. 10. 1941 v kanceláři zatčen a ve Vratislavi 19. října 1944 popraven.

UMĚLCI A SPISOVATELÉ

• Karel Jaromír Bukovanský (*20. 11. 1844, Ždánice, † 14. 12. 1932, Klobouky)
  Působil jako učitel v letech 1864–1868 i na škole kloboucké, odkud odešel na Ostravsko. Ve Slezsku byl velmi činným v boji o české školství. Po skončení své aktivní učitelské dráhy se v roce 1904 odstěhoval zpět do Klobouk, kde stál u zrodu klobouckého muzea. Dlouhá léta byl klobouckým kronikářem.
• Josef Ošmera (*10. 3. 1899, Loukovice, † 20. prosince 1977, Brno)
  V r. 1922 získal místo na měšťanské škole v Kloboukách. V roku 1945 odešel do Brna, kde se stal okresním a krajským knihovnickým inspektorem. V roku 1960 se vrátil do Klobouk. Vedle edice učebnic o českých spisovatelech a básnících se věnoval vlastní básnické tvorbě. V letech 1961–1976 pracovat jako kronikář města a pečoval o rozvoj klobouckého vlastivědného muzea.
• František Pečinka (*27. 12. 1869, Nový Bydžov – † 14. 5. 1917, Brno)
  Malíř a básník žil na počátku 20. století v Kloboukách, kde se stýkal např. s bratry Mrštíky, se zakladatelem klobouckého muzea a soudcem okresního soudu Antonínem Kodýtkem, ředitelem školy Josefem Úlehlou, učiteli Emanuelem Havelkou, Hynkem Bímem aj. V roce 1906 se odstěhoval do Luhačovic.

VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI Z OKOLNÍCH OBCÍ

• Jan Herben (*7. 5. 1857, Brumovice, † 24. 12. 1936, Praha)
  Historik a spisovatel byl blízkým přítelem T. G. Masaryka, se kterým se setkal již jako student v Kloboukách. Pracoval v redakci Národních listů, koncem roku 1886 založil časopis Čas. Za první světové války byl členem Maffie – hlavního orgánu českého domácího odboje. Je autorem románové kroniky Do třetího a čtvrtého pokolení, pro niž čerpal náměty z rodných Brumovic a okolí.
• Antonín Kolek (*8. 7. 1895, Bohumilice – †19.7.1983, Rosice)
  Učitel a bohumilický rodák působil v Rosicích. Ovládal řadu jazyků, překládal cizí literaturu a psal vedle vlastní historické a beletristické tvorby i dějiny řady obcí na Kloboucku.
• Alois Mrštík (* 14. 10. 1861, Jimramov – † 24. 2. 1925, Brno)
  Vilém Mrštík (* 14. 5. 1863, Jimramov – † 2. 3. 1912, Diváky)
  Oba bratří z nedalekých Divák navštěvovali kroužek vzdělanců ve Vystavělově hostinci v Kloboukách. Oba byli literárně činní, při čemž několik děl vzniklo z jejich spolupráce. Nejvýznamnější je románová kronika Rok na vsi a divadelní hra Maryša.
• František Novák (*8. 10. 1867, Telč – †25. 10. 1915, Boleradice)
  Člen Kola moravských spisovatelů a Katolické moderny (1912) po působení na několika školách zakotvil v nedalekých Boleradicích. Byl autorem několika povídek z vesnického prostředí, publikovaných vesměs časopisecky.
• Arnošt Ondrůj (*10. 1. 1901, Borkovany, †10. 9. 1980, Židlochovice)
  Jako učitel působil krátce v Kloboukách a poté v Židlochovicích. Jako pedagog a učitel českého jazyka se věnoval metodické práci a překladům z cizích literatur. Je také autorem studií z regionální historie, věnované zdejšímu kraji a publikované nejen v časopisech, ale i knižně.
• František Peřina (*8. 4. 1911, Morkůvky, †6. 5. 2006, Praha)
  Generál František Peřina byl hrdinou leteckých bitev druhé světové války. V dubnu 1949 uprchl opět do zahraničí a do republiky se vrátil až v roce 1993. Byl vyznamenán celou řadou válečných vyznamenání a medailí, m. j. byl držitelem nejvyššího francouzského vyznamenání Řádu čestné legie, Francouzského válečného kříže se čtyřmi palmami a dvěma zlatými hvězdami, Československého válečného kříže a prezident Václav Havel mu propůjčil Řád Bílého lva.
• Michal Srubjan (*2. 10. 1870 Krumvíř, †14. 12. 1908 Praha)
  Michal Srubjan, vl. jménem Martin Prigl (Prügl), se narodil na krumvířském statku Rovinky. Usadil se v Praze a pokoušel se živit jako žurnalista a literární referent. Z jeho tvorby se dochovaly pouze Obrázky ze Slovácka, v nichž vystihl rázovitý a barvitý život dědiny, práci blízkou mrštíkovskému Roku na vsi.
• Augusta Šebestová (*28. 11. 1852, Kobylí – †30. 10. 1933, Brno)
  Dcera pokrokového obrozence a obchodníka Františka Bezděka se zajímala o národopisné dění a sbírala ve svém rodišti a okolí archeologické nálezy. Výsledkem této činnosti byla kniha dodnes ceněná etnografy s názvem Lidské dokumenty, která se řadí svým významem k Herbenově románové kronice Do třetího a čtvrtého pokolení a Rok na vsi bratří Mrštíků.