Josef Úlehla
(*16. 3. 1852 Podivín – †22. 12. 1933 Lipov)
Josef Úlehla je označován za průkopníka školství s volným způsobem výuky založeným na změnách daných především novými poznatky přírodních věd. Byl zakladatelem Ústředního spolku jednot učitelských na Moravě a propagátorem vysokoškolského vzdělávání učitelů.
Podivínský rodák začal studovat na německém gymnáziu ve Strážnici, poté se v listopadu 1868 dostal na Slovanské gymnázium do Brna. Zde se seznámil ve čtenářském kroužku s Janem Herbenem a Leošem Janáčkem. V roce 1871 nastoupil do třetího ročníku učitelského ústavu v Brně, který absolvoval roku 1873. O rok později, po získání dostatečné praxe, získal v Olomouci vysvědčení o způsobilosti učitelství pro obecné školy národní stupně druhého.
Jako mladý učitel prošel řadu škol, až od září 1897 byl přeložen do Klobouk u Brna. Poměry v Kloboukách, do kterých Úlehla přišel, nebyly vůbec jednoduché. Škola zde vznikla spojením školy evangelické a katolické. Spory vznikaly nejen mezi rodiči obou vyznání, ale také ohledně úpravy společných motliteb, takže se muselo ve škole zavést ´tiché modlení´ a vedle křížů byly ve třídách zavěšeny i symboly Bible a kalicha. Za Úlehlova působení byla škola vybavena mnoha knihami a demonstračními pomůckami fyzikálními, chemickými a dalších oborů.
Úlehla se v Kloboukách spřátelil se superintendentem Císařem, s nímž chodíval denně po procházkách a hovořili spolu o otázkách filozofických, vědeckých, náboženských, školských a kulturních.
Josef Huták vzpomínal: „Vzpomínáme všichni srdečně na roky s ředitelem Úlehlou prožité a vše, co nám s láskou a zápalem do duše vkládal, chovám jako svůj životní katechismus…“.
Z Klobouk odešel Úlehla na vlastní žádost v roce 1905 pro neshody v místní školní radě.
Bibliografie:
Čtení o přírodě, I, II. Velké Meziříčí 1892.
Listy pedagogické. Dědictví Komenského, Praha 1899.
Snahy a cíle pokrokového hnutí v učitelstvu moravském. Praha: 1901.
O povinnostech české inteligence k obecné škole. Čas, Praha 1905.
Úvaha o budoucí volné škole československé. Moravsko slezská revue, Brno 1921.
Zkoumání o výchově člověka, o útvarech společenských, a jejich spojitosti zákonné a vývojové. Ustálené čeledi lidské. Dědictví Komenského, Praha, 1922–1926.
Herbert Spencer: Výchova rozumová, mravní a tělesná. Překlad. Praha 1879.
Prameny:
HAVELKA, Emanuel 1912: Josef Úlehla, život a dílo. XLV. svazek Knihovny Komenského. Zábřeh: Družstevní knihtiskárna.
„Josef Úlehla.“ Internetová encyklopedie dějin Brna [online] [cit. 6. 2. 2013]. Dostupné z: <https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=3473>.
KREJČÍ, Vladimír 2002: Josef Úlehla a vysokoškolské vzdělávání učitelstva. In: KONÍŘOVÁ, Marta (ed.): Významné pedagogické osobnosti – Jan E. Kosina, Jan Lepař, Josef Úlehla – a jejich podíl na utváření českého školství. Materiály z odborné konference, konané 6. listopadu 2002 v Přerově. Přerov: Muzeum Komenského v Přerově, s. 28–29.
PÁLKOVÁ, Zuzana 2017: Osobnost Josefa Úlehly a jeho vliv na reformu základní školy. Diplomová práce. Olomouc: Pedagogická fakulta Univerzity Palackého.
PLACHÝ, František 1970: Josef Úlehla – Bibliografie. Brno: Státní pedagogická knihovna.
ŠKODOVÁ, Eliška 2009: Josef Úlehla a jeho přínos reformní pedagogice na přelomu 19. a 20. století. Bakalářská práce. České Budějovice: Teologická fakulta Jihočeské univerzity.
VÍZEK, Lukáš 2017: Život a dílo Josefa Úlehly. Disertační práce. Praha: Matematicko-fyzikální fakulta Karlovy univerzity.
Obsah galerie:
1 Portrét Josefa Úlehly. Archiv D. Bobkové.
2 Pamětní deska na rodném domě Josefa Úlehly v Podivíně. 2019. Foto E. Kordiovský.
3 Emanuel Havelka: Josef Úlehla. Život a dílo. 1912. MKl. Reprofoto E. Kordiovský.
